Příběh, který se skrývá za představením
Příběh Rámájany vyprávěný při představení Kecak v Uluwatu
Princ Ráma, jeho unesená žena Sítá, opičí generál a hořící město — sbor Kecak dramatizuje úryvek jednoho z nejstarších asijských eposů na scéně nad útesem.
Prohlédněte si vstupenky na Kecak v Uluwatu na GetYourGuide ↗Chant za ním stojící epos
Rámájana je jedním z velkých eposů hinduistické literatury, vyprávějícím příběh prince Rámy, jeho ženy Sítá a dlouhého boje o jejich znovushledání poté, co je Sítá unesena. Verze tohoto příběhu se vypráví napříč jižní a jihovýchodní Asií v desítkách jazyků a uměleckých forem – na Bali se objevuje v chrámových reliéfech, stínovém divadle i v několika tanečních tradicích; Kecak je jen tím mezinárodně nejznámějším prostředkem, jak ho zprostředkovat. Většina představení v Uluwatu se zaměřuje na jednu ústřední pasáž mnohem delšího eposu: únos Sítá a válku, která se vede o její návrat.
Únos Sity
V epizodě, kterou většina kecak představení dramatizuje, se démonský král Rávana, vládce ostrovního království Lanky, upne na Sítu a lstí vyláká Rámu s bratrem pryč z jejich lesního tábora, než ji unese a odveze v létajícím voze. Je to spouštěcí čin celého dramatu – vše, co následuje, pátrání, spojenectví s opičí armádou i závěrečná bitva, plyne z tohoto jediného únosu. Na scéně se sbor zpívající v kánonu promění v les, vůz i zmatek zároveň, jak se scéna odvíjí.
Hanuman, opičí generál
Hanumán je nejoblíbenější postavou eposu: opičí vojevůdce obdařený nadlidskou silou a schopností překonávat obrovské vzdálenosti, který Rámovi slouží s naprostou oddaností. Vyslán, aby našel Sítu, přeplave na Lanku, najde ji v zajetí a předá jí Rámův prsten jako důkaz, že pomoc je na cestě. Je zajat a předveden před Rávanův dvůr, kde je ponížen – a v nejznámější verzi příběhu je jeho ocas ovinut látkou a zapálen. Uteče a pomocí hořícího ocasu zapálí části města, než se vrátí k Rámovi.
Proč show končí ohněm
Dramatická ohnivá sekvence, která uzavírá většinu představení v Uluwatu, čerpá svou symboliku právě z této části příběhu – plamen jako trest i odplata a zároveň vizuální vyvrcholení ústředního vzdoru Rámájany. V praxi je ohnivé finále v transu často pojímáno jako samostatný prvek v rámci show, zakořeněný ve stejné tradici transu sanghyang, z níž vzešel i samotný Kecak, přičemž performer údajně vstupuje do transu, než rozkopne hromadu hořících kokosových skořápek. Různá podání jej k příběhu vážou s různou mírou doslovnosti, ale symbolika – oheň jako bod zlomu – zůstává konzistentní.
Setkání, mimo scénu
Plný Rámájana pokračuje daleko za hranice toho, co dokáže pokrýt hodinové představení: Ráma se spojí s opičím králem Sugrívou, opičí armáda postaví hráz na Lanku, svede se válka, Rávana je poražen a Ráma se Sítou se nakonec znovu shledají na druhém konci konfliktu. Kecak v Uluwatu obvykle dramatizuje pouze úvodní pohyby tohoto oblouku – únos, pátrání a ohnivou sekvenci – spíše než celé vojenské tažení, což je jeden z důvodů, proč představení trvá přesně hodinu, a ne několik večerů, jak se epos někdy vypráví jinde na Bali.