POROZUMĚNÍ UMĚLECKÉ FORMĚ
Co je tanec Kecak? Vysvětlení balijského opičího zpěvu
Žádný gamelan, žádné bubny, žádné struny – Kecak je jediný velký balijský tanec postavený čistě na lidském hlase. Takto „opičí zpěv“ ve skutečnosti funguje.
Prohlédněte si vstupenky na Kecak v Uluwatu na GetYourGuide ↗Sbor, ne orchestr
Téměř každý balijský tanec se odehrává za doprovodu gamelanového orchestru tvořeného gongy, metalofony a bubny. Kecak je výjimkou: celý zvukový doprovod zajišťují desítky mužů s odhalenou hrudí, kteří sedí v soustředných kruzích a skandují vzájemně se prolínající slabiku „cak" v překrývajících se rytmických vrstvách. Na scéně není žádný nástroj – sbor vytváří perkuse, melodii i atmosféru pouze hlasem, rukama a tělem. Proto působí Kecak tak odlišně od běžného balijského tanečního dramatu, a proto se mu přezdívá „opičí zpěv": štěbetavé, vrstevnaté „cak-cak-cak" přirovnávali první západní pozorovatelé ke smečce opic.
Vychází ze staršího trance rituálu
Kecak není původně starobylý chrámový tanec – vznikl ve 30. letech 20. století z sanghyangu, mnohem staršího balijského transového rituálu, při němž zpívající účinkující věřili, že přivolávají duchy do tanečníků, aby ochránili vesnici nebo zahnali nemoc. Balijskému umělci Wayanu Limbakovi je připisováno, že hypnotický zpěv „cak" ze sanghyangu přetvořil do inscenovaného představení, a to ve spolupráci s německým malířem Walterem Spiesem, který tehdy na Bali žil a pomohl mu dát podobu srozumitelnou i vnějšímu publiku. Výsledek si zachoval sílu transového rituálu zpěvu, ale navrch přidal příběh.
Proč byl Rámájana naroubován na
Místo vymýšlení nového příběhu tvůrci tance zasadili zpěv do scén z Rámájany, hinduistického eposu, který je na Bali důvěrně známý díky chrámovým řezbám, stínovému divadlu i starším tanečním formám. Sbor po celou dobu plní dvojí roli – někdy je jen stěnou rytmického zvuku, jindy se kruhy zpívajících mužů doslova stávají příběhem: zvedají paže a tvoří les, semknou se do bitevní linie nebo se pohupují jako moře, přes které Hanuman skáče. Je to zpěv, sbor i živá scéna zároveň.
Jak je chorál vystavěn
Vzor „cak" není náhodné pokřikování – je vystavěn z propojených rytmických buněk, kdy jednotlivé hlasy sboru odříkávají mírně posunuté rytmy, které do sebe zapadají a vytvářejí hutnou, hypnotickou texturu, podobnou prolínajícím se gongovým vzorům gamelanu, avšak zrozenou čistě z hlasu. Hlavní zpěvák či vypravěč (dalang) zpívá pěvecké pasáže nesoucí dějové body a hlasy postav Rámájany, zatímco usazený sbor dodává pod nimi rytmický motor. Sledovat, jak se vzory budují, mizí a znovu se vracejí, je pro mnohé diváky při prvním zhlédnutí fascinující víc než samotný příběh.
Od vesnických pódií až po Uluwatu
Kecak vznikl na obyčejných vesnických pódiích a jeho verze se dodnes hrají na různých místech po celém Bali. Představení v Uluwatu patří k nejznámějším na ostrově, a to především díky místu, kde se koná: show se odehrává v účelově postaveném otevřeném amfiteátru na okraji chrámu Pura Luhur Uluwatu, který stojí na útesu nad mořem, a představení je načasováno tak, aby končilo přesně ve chvíli, kdy slunce zapadá nad Indickým oceánem za pódiem. Zpěv a prostředí spolu původně nesouvisely – právě jejich spojení učinilo tuto konkrétní verzi slavnou.